Opravdu na nás nespadla ani kapka. Teplota šplhala nad 26 stupňů, ale díky tomu, že jsme se většinu dne pohybovali ve stínu lesa nebo skal, bylo nám krásně příjemně.

Naše pouť  začala na okraji Turnova, kam nás od školy dopravil objednaný autobus. Hned na začátku nás čekaly dva nejpernější kilometry. Na skalní vyhlídku Hlavatici to bylo totiž pořád do kopce. Aby námaha byla rozložena, po kilometru stoupání jsme zastavili před restaurací Pod Hlavaticí a u venkovních stolečků pojedli a popili z vlastních zásob. Dál už jsme to zvládli hravě. V malých skupinkách jsme šplhali po točitých schodech a pak hleděli z Hlavatice do dáli na Bezděz, Ralsko, Ještěd, …

Na Valdštejn to z Hlavatice byl jen jeden kilometr. Ten jsme si zpestřili sbíráním pískovcových kamenů rozesetých všude po cestě. Louka před valdštejnským mostem nám poskytla místo na druhou svačinu a pak už jsme propadli nakupovací horečce. Nejžádanějším zbožím byly přívěsky na krk v podobě mečů, kamínky, náhrdelníky se srdíčkem, dřevěné meče. Stihli jsme se také rozhlédnout po nádvoří, hradbách, kostelíčku.

Dále jsme putovali na Hrubou Skálu. Tříkilometrová cesta vedla skalami po písečných pěšinách. Nejvíce se nám líbily průchody ve skalách / místy tak úzké, že člověk drhl rameny/, uchvátila nás známá Myší díra ústící na parkoviště před Hrubou Skálou. Tam jsme znovu nakupovali, znovu svačili, prohlédli nádvoří, v dáli zahlédli Trosky a pak si to namířili do Sedmihorek. Autobus na nás už čekal. Dovezl nás v pohodě před školu, kde jsme nedočkavě vyhlíželi maminky a těšili se, jak jim budeme o našem výletě vyprávět.