Tak to přišlo, poslední hodina výtvarné výchovy pro žáky 9. třídy, pro mnohé z nich poslední hodina s pastelkami v ruce v jejich životě. Ačkoli tohle by si pan učitel přál nejméně. Čtyři roky se snažil dětem předkládat témata k výtvarnému zpracování, učil je různé techniky, ubezpečoval je, že kreslit může každý, jen je potřeba odhodit zábrany. Snažil se, aby děti ztratily ostych z kreslení a malování a výtvarná tvorba je těšila, hodiny výtvarné výchovy si užily. Žáci jistě pochopili, že kdo se do práce ponořil a vydal ze sebe co nejvíce uměl, byl vždy pochválen a přinejmenším dostal jedničku, ačkoli o tu vůbec nešlo. Až se jednou budete děti, dnes teenageři, ptát, k čemu byla dobrá výuka výtvarné výchovy, vzpomeňte si na hodiny pohody, kdy jste se mohli volně realizovat, kreativně tvořit, vyjadřovat se jinak než jen mluvením a psaním a třeba se někdy i "kousnout" a překonat nechuť. Kdo by si nepřál cítit se tak ve svém zaměstnání? Hodně štěstí v životě přeje váš učitel výtvarky.