Přírodní vědy v Montessori šestém ročníku nabízejí našim vědátorům nejrůznější příležitosti zažít vědu a přírodní zákony na vlastní kůži. Pro tyto účely nám skvěle slouží školní kuchyňka, kam se šesťáci vypravili zkoumat teplotu, jakožto základní fyzikální veličinu a její změny.

Pokusy začaly z lehka – měřením teplé a studené vody svépomocí – tedy zjištěním, jestli je lidské tělo spolehlivým teploměrem. Měření „na vlastní kůži“ ovšem, jak se záhy zjistilo, nezaručuje spolehlivě přesnou hodnotu, protože kožní tepelné receptory měří teplotu v různém rozmezí. Navíc každý jedinec snese teplotu více či méně horkou.

K měření teploty využívali ale i mnohem pokrokovější techniku. Teplotními čidly, které jsou propojeny s tablety zkoumali, zda se rychleji uvaří 200 ml nebo půl litru. Své výsledky pak porovnávali díky růstu křivky v grafech na tabletech.

Závěrem zkoumání bylo určení největších a nejnižších teplot v nejrůznějších částech planety a jejich následné porovnávání v průběhu roku. Extrémní teploty, které byly naměřeny například v Antarktidě a Africe v kuchyňce naštěstí navozeny nebyly a všichni sešťáci mohli ve zdraví ukončit své bádání.